Blog

Marťan je útlá knížečka, dá se přečíst za jeden večer. Nabízí pohled na samotné počátky Lemovy sci-fi tvorby a je nutno konstatovat, že se čte dobře. Jde o příběh zasazený do USA prezentující setkání s mimozemskou civilizací způsobem, který je později pro autora tak typický - obtížnost, ba přímo nemožnost vzájemného porozumění, nebezpečí vyplývající jak z nepochopení tak i z naprosto odlišných motivací. Příběh nemá výraznější slabiny, odbývá se v rychlém tempu. S trochou úprav by se i dnes dal použít jako předloha pro nějaký film nebo aspoň epizodu seriálu. Pro seznámení se s Lemem na počátku jeho sci-fi literární kariéry je to příhodná volba. ...

Protože jsem nedávno dokončil kompletní sbírku Lemových knih vydaných v českém jazyce, připravil jsem si malé shrnutí. Dostupnost knih Zkompletování sbírky mi zabralo zhruba čtyři měsíce. To není nijak závratně dlouhá doba, většina knih je bez problémů dostupná v antikvariátech. Paradoxně se mi nejhůře sháněly nejnovější vydání, konkrétně to byly tituly Nepřemožitelný - vydání z roku 2005 a 2018 a Solaris - vydání z roku 2021. Důvod je zřejmý. Zatímco starší vydání vycházely až na výjimky v desetitisícových nákladech, počty vydaných kusů v současnosti dosahují maximálně jednotek tisíc, často ani to ne. Pokoušel jsem se získat přesnější čísla přímo u vydavatele, bohužel bez odezvy. ...

K této knize jsem přistupoval s mírnou skepsí, přece jen jde o relativně rané Lemovo dílo. Na druhou stranu jsem několikrát narazil na tvrzení, že Planeta Eden představuje první ze série románů věnujících se střetnutí s mimozemskou inteligencí s důrazem na obtížnost (či dokonce nemožnost) vzájemného porozumění. Tuto definici kniha myslím naplňuje, ale není tu ještě ta absolutní “cizost”, kterou nabízí pozdější díla (Solaris, Fiasko, Nepřemožitelný). Mimozemšťané jsou sice podivní, ale stále jde o humanoidy lidem v zásadě dosti podobné. ...

Některé z povídek o Pirxovi jsem už kdysi četl, jiné pro mě byly nové. Popravdě nevím, co si vlastně o Pirxovi jako o člověku myslet. Na jednu stranu mi moc jako sympatická postava nepřipadá - poněkud nudný suchar lpící na pravidlech, bručoun a taky trochu introvert. Na druhou stranu jsou to charakteristiky, které z něj dělají ideálního kandidáta pro povolání pilota ve vesmíru. Občas působí, že neumí do pěti počítat a jindy vystupuje z pozice intelektuální převahy. ...

Druhou knihou, kterou jsem přečetl, je další pro mě dosud neznámá - ani s Návratem z hvězd jsem se v minulosti ještě nesetkal. Začátek nás spolu s hlavním hrdinou vrhne do cizího prostředí a společně s ním se marně snažíme zorientovat v obřím dopravním uzlu: Terminálu. Velmi dobře popsané pocity z neskutečného prostoru. Občas kvůli zaměstnání cestuji sám do ciziny a i když se to samozřejmě nedá srovnávat, dojem ztracenosti a chaosu na novém místě vystihl Lem skvěle. ...

Jako první jsem při svém (znovu)objevování Lema vybral titul, který jsem v minulosti ještě nečetl - Hvězdné deníky Ijona Tichého. Navzdory tomu, že se na první pohled tváří jako groteska/satira, povídky jsou to překvapivě brutální a dost často depresivní. Myslím, že opakované čtení - stejně jako u Kyberiády - dá vyniknout dalším detailům, které při prvním setkání mohly uniknout. Rozhodně se k Ijonovi a jeho deníkům vrátím. Nejlepší (samozřejmě dle mého názoru) jsou cesty čtrnáctá a dvácátá první. ...